A bylo. Star pan na ns ukzala prstem a pitla: "Darebci, starho lovka nepust sednout." Upozornil jsem ji jemn, e celou cestu stojm na jedn noze, a jet ne na sv. "Stoj, stoj, ale kdyby sedl, stejn by nepustil, j je znm," vetla ta pan a udeila Jnu detnkem. 
"Osobo, netlute toho hocha," zastal se ns solidn pn, "vdy to na nm zanech nsledky."
"Vs asi tloukli denn," oboila se na nj dma. 
Zaala rvaka. Lid se v obavch sunuli na druhou stranu. Tramvaj se naklonila a chvli jsme jeli po dvou kolech. "Rovnovhu udrovat, rovnovhu udrovat," pikazoval idi a zaadil zpteku. Tm nastal opt pesun a tramvaj dopadla na vechny tyi. 
"Mlo by se stdat, jsme taky unaven," prohlsil mal ddeek a rozhldl se po lidech, kte sedli. "Samozejm, stdat," ozvalo se ze vech stran a stojc se vrhli na sedc. 
"Chci vystoupit," doadovala se jedna slena. "Stanice je zruena, stavme a na konen," znl idiv alt. "To je kolobh ivota," prohlsil opt filozof. Ale lid u nemli nladu na filosofii a ulapali ho. 
"Nevm jak vy," ohlsil mal, asi tlet chlapeek, "ale j se porm." "Mus vydret na konenou," pikazovala mu matka.
