Svět moderního divadla a filmu

Vývoj české kinematografie po roce 1939

Česká kinematografie za německé okupace

Po okupaci v roce 1939 byla zavedena cenzura a došlo ke germanizaci českého filmu. Titulky i plakáty musely být česko-německé, nesměly být promítány filmy s židovskými herci. Už na počátku války nacisté vyvlastnili barrandovské ateliéry, které v té době patřily k nejmodernějším v Evropě (obr. 1). Zatímco někteří umělci se zapojili do odboje a byli pronásledováni (V. Vančura byl popraven), jiní se nevyhýbali spolupráci s Němci. Slavné herce Vlastu Buriana, Lídu Baarovou (obr. 2) a Adinu Mandlovou (obr. 3) za to po válce čekalo opovržení, někdy i nespravedlivé.

Znárodněný československý film

Už v průběhu války se v českých kruzích diskutovalo o možnosti zestátnění filmového průmyslu a došlo k němu krátce po osvobození (1945). Po následující čtyři desetiletí výrobu, dovoz i distribuci filmů kontroloval stát. V roce 1947 byla v Praze založena Filmová fakulta Akademie múzických umění (FAMU) a byl natočen první český barevný film - Jan Roháč z Dubé.

Ve 40. a 50. letech byl film nástrojem komunistické propagandy. Vznikaly hlavně budovatelské snímky, které měly s uměním málo společného. Velmi úspěšné byly některé komedie (Dovolená s Andělem) a pohádky, zvláště Pyšná princezna (obr. 4). Koncem 50. let se objevily společensky kritické filmy jako Škola otců (1957) nebo Tři přání (1958) - byly zkritizovány a staženy z distribuce.

Česká nová vlna

Pro generaci filmových tvůrců 60. let se vžil pojem česká nová vlna. Mladí režiséři jako Miloš Forman, Věra Chytilová (obr. 5), Ivan Passer, Jaroslav Papoušek, Jiří Menzel, Jan Němec, Jaromil Jireš či Vojtěch Jasný se ve svých filmech věnovali tématům, které nebyly v komunistických zemích běžné: milostné pobláznění mladých lidí, pokrytecké jednání lidí v totalitní společnosti, nudná životní realita. Charakteristickým znakem filmů byly dlouhé, často improvizované dialogy, černý až absurdní humor a obsazování neherců, které souviselo se snahou zachytit obnaženou realitu. K výjimečným filmům té doby patří Sedmikrásky (obr. 6) (Chytilová), Démanty noci (Němec), Intimní osvětlení (Passer) nebo Všichni dobří rodáci (Jasný).

Slavní čeští režiséři

Otakar Vávra

Otakar Vávra (1911) (obr. 1), nestor českého filmu, začal režírovat už za první republiky. Hned po válce natočil film Krakatit se silným protiválečným poselstvím. Po komunistickém převratu natočil historické fresky podporující tehdejší oficiální interpretaci české historie: Jan Hus, Jan Žižka a Proti všem. Nejhodnotnější díla vytvořil v 60. letech: Romanci pro křídlovku (podle básnické předlohy Františka Hrubína) a především Kladivo na čarodějnice podle historického románu Václava Kaplického.

František Vláčil

František Vláčil (1924 - 1999) (obr. 2) byl nejen filmový scénárista a režisér, ale i výtvarník. Jeho filmy Markéta Lazarová a Údolí včel (novela Vladimíra Körnera) jsou odborníky považovány za vrcholná díla světové kinematografie.

Markétu Lazarovou, příběh o čisté duši a čisté lásce uprostřed chladného a nemilosrdného středověku natočil Vláčil na motivy stejnojmenného románu Vladislava Vančury. Výrobě filmu předcházely dlouhé roky příprav a samotné natáčení snímku trvalo dva roky. Náklady na film byly tak vysoké, že studio Barrandov donutilo režiséra zavázat se, že natočí ještě jeden film ze středověku, v němž využije kostýmy a dekorace vyrobené původně pro Markétu. To byl jeden z hlavních důvodů, proč vůbec vzniklo Údolí včel.

Karel Kachyňa

Karel Kachyňa (1924 - 2004) (obr. 3) byl filmovým, ale i televizním režisérem. V polovině 50. let se proslavil filmem Král Šumavy, později se jeho tvorba přiblížila k české nové vlně (Kočár do Vídně). Kachyňovy filmy ze 60. let byly velmi kritické vůči komunistickému režimu (Ucho) a za normalizace byly zakázány. I za normalizace však natočil několik výjimečných snímků, např. filmy podle předloh Oty Pavla (Zlatí úhoři, Smrt krásných srnců).

Ve filmu Ucho je vysoký vládní činitel (hraje Radoslav Brzobohatý) ve vlastní vile odposloucháván. Neví, kde je zařízení namontováno a spolu se svou manželkou (Jiřina Bohdalová) prožívá dny plné úzkosti a očekává brzké zatčení. Film je psychologickou studií atmosféry strachu v totalitním státě.

České Oscary

Obchod na korze

Československý film Obchod na korze (1965) (obr. 1) režisérů Jána Kadára a Elmara Klose získal zlatou sošku Oscara, kterou Americká filmová akademie uděluje za cizojazyčný film. Hlavní hrdina Tóno Brtko (hraje Jozef Króner) dostane v době tzv. Slovenského štátu za 2. světové války dekret na obchod staré židovky. Stará paní přežívá v prázdném obchodě jen díky příspěvkům od židovské obce a hodný Tóno jí není schopen vysvětlit, proč vlastně do obchodu přišel …

Ostře sledované vlaky

V roce 1966 natočil Jiří Menzel film Ostře sledované vlaky (obr. 2) podle novely Bohumila Hrabala. Příběh se odehrává v protektorátu a nevinný mladíček Miloš Hrma (hraje Václav Neckář) se v něm zaučuje coby novopečený železničář na malé železniční stanici. Zároveň prožívá nelehké období dospívání, které vrcholí neúspěšným pokusem o sebevraždu z nešťastné lásky. Na konci příběhu umírá jako hrdina - vyhodí do vzduchu německý válečný vlak se zbraněmi. Film získal sošku Oscara v roce 1968.

Režisér Menzel úspěšně zfilmoval i další Hrabalova díla (Skřivánci na niti, Postřižiny, Slavnosti sněženek, Obsluhoval jsem anglického krále). Film Vesničko má středisková byl v roce 1987 nominován na Oscara.

Kolja

Český film Kolja (1996) (obr. 3) režiséra Jana Svěráka, získal nejvyšší ocenění jak doma (6 x cenu Českého lva), tak i ve světě (Zlatý glóbus i Oscar jako nejlepší neanglicky mluvený film). Hlavní hrdina filmu - starý mládenec Louka (Zdeněk Svěrák - rovněž autor scénáře k filmu) - se pro peníze fingovaně ožení s Ruskou. Situace se zkomplikuje, když mu na krku zůstane její malý syn Kolja. Chlapec neumí česky a zpočátku mezi nimi panuje vzájemná nedůvěra. Později se muž s chlapcem sblíží a pro oba je konečné odloučení velmi bolestné.

Velmi blízko měly k oscarovému ocenění i další české filmy. V roce 2001 byl nominován film režiséra Jana Hřebejka Musíme si pomáhat a roku 2004 film Ondřeje Trojana Želary, natočený podle knih Květy Legátové.

Miloš Forman: Čech v Hollywoodu

Nejslavnější český filmař

Režisér Miloš Forman (1932) (obr. 1) se stal světově nejuznávanějším českým filmařem. Vystudoval pražskou FAMU. V Československu do roku 1968 natočil několik úspěšných snímků vyznačujících se sžíravým, až černohumorným pohledem na společnost (Lásky jedné plavovlásky nebo Hoří, má panenko). Po obsazení země vojsky Varšavské smlouvy odešel do USA, kde natočil filmy, které jsou řazeny k vrcholným dílům světové kinematografie a získaly řadu ocenění.

Přelet nad kukaččím hnízdem

V roce 1975 natočil film Přelet nad kukaččím hnízdem (obr. 2) podle románové předlohy spisovatele Kena Keseyho v hlavní roli s Jackem Nicholsonem. Děj filmu se odehrává v psychiatrické léčebně, do které přichází karetní hráč McMurphy. Hraje pomateného, aby se vyhnul vězení za sexuální zneužití a násilné přepadení. Jeho představa pokojného života v ústavu je od začátku konfrontovaná s praktikami despotické Velké sestry, která ústav neomezeně řídí. McMurphy se jí postaví a strhne na svou stranu i dosud apatické chovance včetně zdánlivě hluchoněmého indiána Bromdena.

Film získal všech 5 nejuznávanějších oscarových ocenění (za nejlepší film, režii, kameru i nejlepší mužský a ženský herecký výkon v hlavní roli).

Amadeus

Cenami byl zahrnut Formanův hudební film Amadeus (1984) (obr. 3) - obdržel 8 Oscarů, 13 nominací na Oscara a dalších 32 ocenění včetně 4 Zlatých globů. Vznikl podle scénáře amerického dramatika Petera Shaffera a je zamyšlením na téma lidské geniality i malosti. Strhující tempo snímku je podtrhováno výjimečnou hudbou skladatele, který je ústřední postavou - Wolfganga Amadea Mozarta.

Píše se rok 1781 a Antonio Salieri působí jako dvorní skladatel císaře Josefa II. Když ke dvoru přijede mladý Mozart, Salieri si s hrůzou uvědomí, že božské hudební nadání, které si přál mít on sám, dostal do vínku tento obscénní a rozpustilý vtipálek. Salieri dohnán žárlivostí k zuřivosti organizuje intriky s cílem zničit Mozarta, k čemuž je ochoten použít všechny dostupné prostředky. Možná i vraždu. Podařilo se Salierimu umlčet jednoho z největších géniů světové hudby?