Svět moderního divadla a filmu

Skvost československé kinematografie Obchod na korze zprostředkovává silný příběh z doby 2. světové války, který se odehrává v malém městě na Slovensku. Obyčejný, slušný člověk Tóno Brtko (v podání Jána Krónera) pod nátlakem přijme úkol „poárijštit“ obchod stařičké Židovky Lautmannové. Židé mají kvůli rasovým - arijským zákonům těžký život. Mimo jiné byli zbaveni práva vést své podniky. Místo nich vedou firmy zástupci „arijské“ tedy „čisté rasy“. Ale Tóno Brtko je špatný arizátor. Prostý, vychovaný ve víru v tradiční hodnoty – úcta ke stáří, k práci, Bohu. Navíc mu jeho úkol značně ztěžuje fakt, že paní Lautmannová, v podání nepřekonatelné Idy Kamiňské je už velmi stará a žije uzavřená ve svém světě. Brtko paní Lautmannovou nakonec chrání. Ale přicházejí transporty, předvolání obdrží všichni Židé v městečku. Brtko paní Lautmannovou nejdříve schovává, pak ale neunese tíživou situaci, psychicky se hroutí a začne ji přemlouvat, aby se fašistické moci sama přihlásila.

Film režisérů Jána Kadára a Elmara Klose vedle mnoha dalších ocenění získal v roce 1966 Oscara za nejlepší zahraniční film. O rok později byla za ztvárnění paní Lautmannové polská herečka Ida Kaminska nominována na Oscara za nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli.

Ostře sledované vlaky natočil v roce 1966 Jiří Menzel podle stejnojmenné novely českého spisovatele Bohumila Hrabala. Snímek byl oceněn Oscarem jako nejlepší cizojazyčný film, americký týdeník Time jej zařadil do stovky nejlepších filmů všech dob.

Na konci 2. světové války, v prostředí malé české stanice, kterou projíždějí „ostře sledované vlaky“ – vojenské transporty na frontu, se odehrává příběh mladíka Miloše Hrmy. Napůl chlapec a napůl muž prožívá složité období dospívání. Trápí se totiž milostným selháním natolik, že se dokonce pokusí o sebevraždu. Obavy ze sexuálního styku mu pomůže překonat živelná Viktorie. Odvahu pak projevuje v závěru filmu, kdy na sebe vezme zodpovědnost vyhodit do vzduchu německý válečný vlak s nákladem střeliva. Poetický snímek jemně balancuje na hranici komiky a tragedie, i o vážných tématech vypráví bez sentimentality a s citlivým humorem.

Kolja je druhým společným dílem tvůrčí dvojice Zdeňka a Jana Svěrákových. Po úspěšné Obecné škole, která získala mimo jiné nominaci na Oscara za nejlepší cizojazyčný film, již Kolja u amerických akademiků získal ocenění nejvyšší. Oscara z roku 1997 doplnilo i šest Českých lvů, včetně toho za nejlepší film. Snímek je i nejnavštěvovanějším českým filmem všech dob.

Film pojednává o stárnoucím hudebníkovi Františku Loukovi, který se kvůli vyřešení své finanční situace naoko ožení s Ruskou, která tak díky svatbě může zůstat v Československu. Ta však záhy po svatbě emigruje a zanechá Loukovi svého malého syna Kolju, o kterého se Louka musí starat, aby vyvrátil podezření z fingované svatby ze strany tajné policie. Violoncellista tak musí hledat způsob, jak si uspořádat život mezi svými četnými milenkami a malým ruským „okupantem“ svého staromládeneckého bytu. Louka navíc nemluví rusky a Kolja česky. Příběh se tak stává dojemným hledáním společné řeči hlavních hrdinů na pozadí hroutícího se komunistického režimu a sovětské okupace Československa.