Svět moderního divadla a filmu

Legendární režiséři

Orson Welles

Všestranný americký umělec Orson Welles (obr. 1) na sebe upozornil již v roce 1938 skandální rozhlasovou adaptací Války světů, v níž jako reportér ohlásil invazi mimozemšťanů tak sugestivně, že v USA vypukla panika a došlo i k několika sebevraždám. Skandál vzbudil i jeho film Občan Kane (1941) (obr. 2), neboť námětem byl život tehdejšího všemocného mediálního magnáta. Film skončil propadákem, dnes je však považován za milník ve vývoji filmové řeči i vypravěčských postupů.

Akira Kurosawa

Japonský režisér a scénárista Akira Kurosawa (obr. 3) proslul výpravnými filmy z japonské historie (Rašomon), ale rovněž adaptacemi slavných literárních předloh - např. Krvavý trůn podle Shakespearova dramatu Macbeth. V legendárním filmu Sedm samurajů (1954) (obr. 4) složil hold samurajskému stavu (sám pocházel ze samurajského rodu). V příběhu, zasazeném do Japonska 16. století, si vesničané najmou skupinu samurajů, kteří je mají ochránit před nájezdníky. Ukazuje rytířskost a hrdinství samurajů, příslušníků staré japonské válečnické šlechty, kteří v dlouhých občanských válkách ztratili své pány a zchudlí bezcílně bloudili zemí. Podle filmu byla později natočena americká verze příběhu, slavný western Sedm statečných.

Ingmar Bergman

Ingmar Bergman (obr. 5) byl švédský filmový a divadelní režisér, spisovatel i dramatik. Jeho filmy se zabývají existenciálními otázkami - smrtí, pravdou a vírou, osaměním člověka. Hrdinové komorních příběhů (Mlčení, Lesní jahody), hledají smysl svého života, přemýšlejí nad svým mládím. K filmu Sedmá pečeť (1957) (obr. 6) patří neodmyslitelně personifikovaná Smrt – tajuplná osoba s bílou nehybnou tváří v černé kápi, která se zjevuje středověkému rytíři Blockovi. Krátký odklad, který Smrt udělí rytíři na jeho přání, posloužil Bergmanovi k nastolení zásadní existenciální otázky po smyslu života. Na ni hledá odpověď Block ve chvíli, kdy selhává jeho víra v Boha, a proto se utkává se Smrtí v předem prohrané šachové partii.

Slavné filmové adaptace

Luchino Visconti - Smrt v Benátkách

Svou filmovou slávu si italský režisér Luchino Visconti (obr. 1) založil adaptacemi románových předloh nebo povídek. K těm nejznámějším patří filmy Gepard (obr. 2) podle stejnojmenného románu Tomasiho di Lampedusy a v Alžíru natočený Cizinec podle románu francouzského existencialisty Alberta Camuse. S největším ohlasem se setkala adaptace novely Thomase Manna Smrt v Benátkách (1971) (obr. 3), příběhu spisovatele, jenž se stane obětí vášnivé náklonnosti ke krásnému chlapci.

Stanley Kubrick - Mechanický pomeranč

S velkými úspěchy natočil hned několik slavných literárních předloh režisér Stanley Kubrick (obr. 4). Sci-fi 2001: Vesmírná odysea (1968) (obr. 5) podle scénáře A. C. Clarka je považována za milník v dějinách filmu; pro využití na svou dobu jedinečných triků, podbarvení záběrů z kosmu Straussovým valčíkem apod.

Vysoce ceněná je i Kubrickova adaptace románu Anthonyho Burgesse Mechanický pomeranč (1971) (obr. 6), v němž je řešeno několik velmi závažných otázek (násilí mladistvých, tzv. vymývání mozku za účelem nápravy zločince a také návrat takto změněného jedince do normálního života). Film byl v době svého vzniku velmi diskutovaný, především kvůli autenticky natočeným scénám brutálního násilí (v pozadí s Beethovenovou symfonií).

David Lean - Doktor Živago

Výpravné filmy amerického režiséra Davida Leana byly oceněny mnoha soškami Oscarů a těší se dosud zasloužené divácké přízni. Film Most přes řeku Kwai (obr. 7) byl natočen podle válečného románu Pierra Boulleho.

Mimořádně zdařilou byla i adaptace románu Borise Pasternaka Doktor Živago (obr. 8). Román se silnými autobiografickými motivy se odehrává v rozmezí třiceti let na pozadí revoluce, která poznamenala celé dvacáté století. Sovětský spisovatel dostal za dílo s antirevolučním postojem Nobelovu cenu. Nepřijal ji; úřady mu naznačily, že s cenou by se nemohl vrátit domů. Do příběhu velké lásky ženatého lékaře a básníka ke krásné Laře osudově a tragicky zasahují bouřlivé a kruté časy války i sovětské revoluce.

Neorealismus a „nová vlna“ v evropském filmu

Italský neorealismus

Italští tvůrci se podíleli na vzniku neorealismu, nového směru v poválečné evropské kinematografii. Někteří z nich úplně odmítají vylepšovat skutečnost pro potřeby filmu, nechtějí například profesionální herce a ateliéry. Částečně se na tom podepsala poválečná nouze, kdy filmařům skutečně nezbývalo nic jiného než se obejít bez kostýmů a dekorací. Jedním z nejslavnějších neorealistických filmů byli Zloději kol (obr. 1), který natočil režisér Vittorio da Sica.

Federico Fellini - mág filmového plátna

Z neorealismu a existencialismu vycházel také nejslavnější italský filmový tvůrce Federico Fellini (obr. 2). V jeho vrcholných dílech se však realita mísí s fantazií (mnohdy až surrealistické obrazy), stejně jako i tragično s komikou. V roce 1960 svůj pravděpodobně nejznámější film Sladký život (obr. 3). V řadě epizod s nezvyklou otevřeností popisuje mravní rozklad vyšších kruhů. „Sladkému životu“ podlehla i ústřední postava - novinář Marcello (hraje ho slavný italský herec Marcello Mastroiani). Stává se hrdinou erotických skandálů, divokých večírků ve vilách, zvrhajících se v pitky a orgie, po nichž přichází kalné ráno, odhalující rub tohoto života. Film vyvolal pobouření u diváků i církve a po premiéře byl prostříhán. To však o něj vzbudilo ještě větší zájem; posléze získal řadu významných ocenění.

Francouzská „nová vlna“

Mladí francouzští filmaři během 50. a 60. let natočili řadu snímků, které jsou řazeny do tzv. nové vlny. Změnil se přístup autora k dílu – místo komerční výroby pro masy se z filmu stává intimní rozmluva mezi filmařem a divákem. K dopomohl i technický pokrok: používání lehkých ručních kamer nabídlo možnost snímání nových úhlů i pohybů, nová technologie umožnila záznam zvuku, citlivější materiál natáčení za přirozeného světla. Dalším novým prvkem bylo i narušování zaběhaných postupů vyprávění příběhu (přítomnost se prolíná s minulostí, reálno s fantazií). Kultovní záležitostí se stal debut režiséra Jean-Luc Godarda (obr. 4) U konce s dechem (1959), díky němuž se stal velkou filmovou hvězdou herec Jean Paul Belmondo (obr. 5).

Americká filmová postmoderna

„Zachránci Hollywoodu“

V 70. letech zazářila skupina mladých amerických filmařů (Coppola, Scorsese, Spielberg, Lucas), kteří vystudovali filmovou školu. Všichni natočili své debuty - velice zdařilé, nadstandardní snímky, aniž by měli k dispozici nějak zvláště vysoký rozpočet, a tím si získali producenty. Jejich filmy s rysy postmoderního umění se staly záchranou Hollywoodu, který se během 60. let utápět v tvůrčí krizi a pokulhával za novými trendy, které do filmu vnesla evropská „nová vlna“.

Představitelé „drsné školy“ - Coppola a Scorsese

Francis Ford Coppola (obr. 1) si získal kritiku i diváky adaptací slavného románu Maria Puza z mafiánského prostředí Kmotr (obr. 2). Tato trilogie patří k nejlepším dílům světové kinematografie. Výjimečným filmem je i Apokalypsa (1979), realisticky a přesvědčivě zachycující všechny hrůzy války ve Vietnamu.

Martin Scorsese (obr. 3) natáčí velmi drsné a realistické snímky, které se nebojí poukázat na nejpalčivějších otázky současné Ameriky. Mezi nejzdařilejší snímky patří otřesný obraz veterána z Vietnamu Taxikář (1976) (obr. 4), v němž v hlavní roli zazářil Robert de Niro. Kvůli válečným nočním můrám nemůže spát, jezdí proto s taxíkem, pozoruje prohnilé velkoměsto a snaží zachránit jednu velmi mladou prostitutku i za cenu nepříčetného vraždění.

Filmoví snílci - Spielberg a Lucas

Komerčně nejúspěšnější režisér Steven Spielberg (obr. 9) zaznamenal obrovský úspěch hororem Čelisti (1974) (obr. 6) o výpravě proti vraždícímu žralokovi. Série filmů o Indianu Jonesovi (obr. 8) vynikla spojením komiksového dobrodružství s humornou nadsázkou. Oscary oceněná filmová pohádka E. T. mimozemšťan (obr. 5) o sblížení dětí s roztomilým návštěvníkem vesmíru si svým poselstvím lásky a porozumění získala srdce lidí po celém světě. Nejoceňovanějším Spielbergovým filmem se stal Schindlerův seznam (obr. 7), příběh podnikatele, který během války zachránil stovky Židů.

George Lucase (obr. 10) proslavily Hvězdné války (obr. 11), postmoderní vesmírná sága na pokračování, která vždy přinášela veliký pokrok na poli audiovizuálních triků. V šestidílné sérii jde o konflikt mezi řády Jedi a Sith, jejichž přívrženci mají schopnost ovládat vesmírnou Sílu. Sledujeme životní příběh Anakina Skywalkera (Darth Vadera), který se stane učedníkem Temné strany Síly.